Nastavte základní server DNS s rekurzivním ukládáním do mezipaměti a nakonfigurujte zóny pro doménu

Představte si, jaké by to bylo, kdybychom si museli pamatovat IP adresy všech webových stránek, které denně používáme. I kdybychom měli úžasnou paměť, proces procházení webu by byl směšně pomalý a časově náročný.

A co když potřebujeme navštívit více webových stránek nebo použít několik aplikací, které jsou umístěny na stejném počítači nebo virtuálním hostiteli? To by byla jedna z nejhorších bolestí hlavy, jakou si dokážu představit – nemluvě o možnosti, že IP adresa spojená s webovou stránkou nebo aplikací může být změněna bez předchozího upozornění.

Už jen samotná myšlenka by byla dostatečným důvodem, proč po nějaké době přestat používat internet nebo interní sítě.

Přesně takový by byl svět bez Domain Name System (známého také jako DNS). Naštěstí tato služba řeší všechny výše uvedené problémy – i když se změní vztah mezi IP adresou a jménem.

Z tohoto důvodu se v tomto článku naučíme, jak nakonfigurovat a používat jednoduchý DNS server, službu, která umožní překlad doménových jmen na IP adresy a naopak.

Představujeme překlad názvů DNS

Pro malé sítě, které nepodléhají častým změnám, lze jako základní metodu překladu názvu domény na adresu IP použít soubor /etc/hosts.

S velmi jednoduchou syntaxí nám tento soubor umožňuje přiřadit jméno (a/nebo alias) k IP adrese následovně:

[IP address] [name] [alias(es)]

Například,

192.168.0.1 gateway gateway.mydomain.com
192.168.0.2 web web.mydomain.com

Na webový stroj se tedy můžete dostat buď podle jeho názvu, aliasu web.mydomain.com nebo jeho IP adresy.

Pro větší sítě nebo sítě, které podléhají častým změnám, by použití souboru /etc/hosts k překladu doménových jmen na IP adresy nebylo přijatelné řešení. Zde přichází na řadu potřeba specializované služby.

Server DNS se pod pokličkou dotazuje na velkou databázi ve formě stromu, který začíná v kořenové zóně (“. ”).

Pro ilustraci nám pomůže následující obrázek:

Na obrázku výše obsahuje kořenová zóna (.) domény com, edu a net. Každá z těchto domén je (nebo může být) spravována různými organizacemi, aby se zabránilo závislosti na velké centrální. To umožňuje správně hierarchicky distribuovat požadavky.

Podívejme se, co se děje pod kapotou:

1. Když klient zadá dotaz na server DNS pro web1.sales.me.com, server odešle dotaz na horní (kořenový) server DNS, který nasměruje dotaz na jmenný server v zóně .com.

To následně odešle dotaz na další úroveň jmenného serveru (v zóně me.com) a poté na sales.me.com. Tento proces se opakuje tolikrát, kolikrát je potřeba, dokud není FQDN (Plně kvalifikovaný název domény, v tomto příkladu web1.sales.me.com) je vrácen jmenným serverem zóny, kam patří.

2. V tomto příkladu názvový server v sales.me.com. odpoví na adresu web1.sales.me.com a vrátí požadovaný název domény-IP přidružení a také další informace (pokud jsou k tomu nakonfigurovány).

Všechny tyto informace jsou odeslány na původní DNS server, který je poté předá zpět klientovi, který si je vyžádal. Aby se předešlo opakování stejných kroků pro budoucí identické dotazy, jsou výsledky dotazu uloženy na serveru DNS.

To jsou důvody, proč je tento druh nastavení běžně známý jako rekurzivní server DNS s mezipamětí.