Vyhledávání na webu

11 Vysvětlení parametrů doby spouštění jádra Linuxu

Zavádění Linuxu je složitý proces ve srovnání se zaváděcími procesy v jakékoli jiné distribuci. Linuxové jádro přijímá mnoho parametrů při spouštění v příkazovém řádku. Tento parametr doby spouštění z příkazového řádku předává linuxovému jádru při spuštění systému několik druhů informací.

Zavádění linuxového jádra přímo z BIOSu pomocí jádra na cd (/dev/cdrom), neumožňuje přímé přiřazení parametru. K tomu potřebujeme speciální program s názvem bootloader. Dva nejpoužívanější zavaděče v Linuxu jsou:

  1. GNU GRUB (GNU GRand Unified Bootloader)
  2. LILO (Linux LOader)

GNU GRUB je zaváděcí balíček z projektu GNU, který je schopen zavést jedno z více jader nebo jakoukoli specifickou konfiguraci jádra v systému Unix a Linux.

LILO má schopnost zavádět různá jádra a ukládat jejich konfiguraci do textového souboru. LILO je schopno bootovat Windows, Unix, BSD, Linux a všechny další známé platformy s různými možnostmi.

Zaváděcí argumenty jádra Linuxu jsou předány do seznamu řetězců oddělených mezerami. Konvenční přístup k předávání zaváděcích argumentů jádru je ve formě:

name[=value_1] [,value_2]........[,value_10]

Kde „name=unique keyword“ definuje část jádra, ke které má být přiřazena hodnota. Hodnota, kterou může pojmout, je maximálně 10. Současný kód zpracovává pouze 10 parametrů oddělených čárkami na klíčová slova.

Zde v tomto článku pokryjeme některé běžné parametry doby spouštění jádra v Linuxu, které byste měli znát.

1. init

Tím se nastaví počáteční příkaz, který musí jádro provést. Pokud „init“ není nastaveno, vyhledává „init“ v následujících příslušných umístěních, než jádro přejde do panického režimu.

  1. /sbin/init
  2. /etc/init
  3. /bin/init
  4. /bin/sh

2. nfsaddrs

Výše uvedený parametr nastavuje zaváděcí adresu nfs na řetězec, což je užitečné v případě zavádění ze sítě.

3. nfsroot

Parametr ‚nfsroot‘ nastavuje název kořene nfs na řetězec, což je užitečné v případě spouštění ze sítě. Název řetězce má předponu '/tftpboot', pokud nezačíná '/', ',' nebo jakoukoli číslici .

4. kořen

Předáním parametru root při spouštění se systém nastaví jako kořenový souborový systém.

5. svobodný

Parametr „single“, který vede „init“ ke spuštění počítače v režimu jednoho uživatele a zakáže spouštění všech démonů.

6. ro

Tento parametr říká zavaděči, aby připojil kořenový souborový systém v režimu pouze pro čtení. Aby program fsck mohl provádět kontrolu systému souborů, nevydáváte fsck na systém souborů čtení/zápis.

7. rw

Tento parametr přinutí zavaděč připojit kořenový souborový systém v režimučtení-zápis.

8. Hdx

Upravte geometrii ovladače IDE, argument „Hdx“ je velmi užitečný, pokud BIOS generuje irelevantní a nesprávné informace.

9. rezerva

Tento argument je velmi užitečný při ochraně regionů I/O portů před sondami.

10. konzole

Definuje konzolu sériového portu k jádru s podporou sériové konzoly.

11. pam

Definuje celkové množství dostupné systémové paměti, užitečné při použití velké RAM.

Linuxové jádro přijímá spoustu parametrů při bootování. Zbývajícím parametrům se budeme věnovat v připravovaném článku.

To je prozatím vše. Brzy tu budu s dalším článkem, do té doby zůstaňte naladěni a ve spojení s Tecmintem.