LFCS #4: Jak rozdělit úložná zařízení v Linuxu

Nadace Linux Foundation spustila certifikaci LFCS (Linux Foundation Certified Sysadmin), skvělou příležitost pro systémové administrátory ukázat prostřednictvím zkoušky založené na výkonu, že dokážou provádět celkové provozní podpora linuxových systémů: systémová podpora, diagnostika a monitorování první úrovně, plus eskalace problémů – v případě potřeby – dalším týmům podpory.

Uvědomte si prosím, že certifikace Linux Foundation jsou přesné, zcela založené na výkonu a dostupné prostřednictvím online portálu kdykoli a kdekoli. Proto již nemusíte cestovat do zkušebního centra, abyste získali certifikace, které potřebujete k prokázání svých dovedností a odborných znalostí.

Série se bude jmenovat Příprava na LFCS (Linux Foundation Certified Sysadmin) části 1 až 33 a pokryje následující témata:

Part 1

Jak používat příkaz „Sed“ k manipulaci se soubory v Linuxu

Part 2

Jak nainstalovat a používat Vi/Vim v Linuxu

Part 3

Jak komprimovat soubory a adresáře a najít soubory v Linuxu

Part 4

Rozdělení úložných zařízení, formátování souborových systémů a konfigurace odkládacího oddílu

Part 5

Připojit/odpojit místní a síťové (Samba a NFS) souborové systémy v Linuxu

Part 6

Sestavení oddílů jako zařízení RAID – Vytváření a správa záloh systému

Part 7

Správa procesů a služeb spouštění systému (SysVinit, Systemd a Upstart

Part 8

Jak spravovat uživatele a skupiny, oprávnění k souborům a sudo přístup

Part 9

Linux Package Management s Yum, RPM, Apt, Dpkg, Aptitude a Zypper

Part 10

Naučte se základní skriptování Shell a odstraňování problémů se souborovým systémem

Part 11

Jak spravovat a vytvářet LVM pomocí příkazů vgcreate, lvcreate a lvextend

Part 12

Jak prozkoumat Linux pomocí nainstalované dokumentace nápovědy a nástrojů

Part 13

Jak konfigurovat a řešit problémy s Grand Unified Bootloader (GRUB)

Part 14

Monitorujte využití zdrojů linuxových procesů a nastavujte limity procesů na základě jednotlivých uživatelů

Part 15

Jak nastavit nebo upravit parametry běhu jádra v systémech Linux

Part 16

Implementace povinného řízení přístupu pomocí SELinux nebo AppArmor v Linuxu

Part 17

Jak nastavit seznamy řízení přístupu (ACL) a diskové kvóty pro uživatele a skupiny

Part 18

Instalace síťových služeb a konfigurace automatického spouštění při spouštění

Part 19

Dokonalý průvodce nastavením FTP serveru pro anonymní přihlášení

Part 20

Nastavte základní server DNS s rekurzivním ukládáním do mezipaměti a nakonfigurujte zóny pro doménu

Part 21

Jak nainstalovat, zabezpečit a vyladit výkon databázového serveru MariaDB

Part 22

Jak nainstalovat a nakonfigurovat server NFS pro sdílení systému souborů

Part 23

Jak nastavit Apache s virtuálním hostingem založeným na názvu s certifikátem SSL

Part 24

Jak nastavit Iptables Firewall pro povolení vzdáleného přístupu ke službám v Linuxu

Part 25

Jak proměnit Linux ve směrovač, který zvládne provoz staticky a dynamicky

Part 26

Jak nastavit šifrované systémy souborů a vyměnit je pomocí nástroje Cryptsetup Tool

Part 27

Jak sledovat využití systému, výpadky a odstraňování problémů se servery Linux

Part 28

Jak nastavit síťové úložiště pro instalaci nebo aktualizaci balíčků

Part 29

Jak auditovat výkon sítě, zabezpečení a odstraňování problémů

Part 30

Jak nainstalovat a spravovat virtuální stroje a kontejnery

Part 31

Naučte se základy Git pro efektivní správu projektů

Part 32

Průvodce pro začátečníky konfigurací IPv4 a IPv6 adres v Linuxu

Part 33

Průvodce pro začátečníky vytvářením síťových vazeb a přemostění v Ubuntu

Tento příspěvek je částí 4 série 33 výukových programů, zde v této části se budeme zabývat rozdělením úložných zařízení, formátováním souborových systémů a konfigurací odkládacího oddílu, které jsou vyžadovány pro certifikační zkoušku LFCS.

Rozdělení úložných zařízení v Linuxu

Rozdělení je způsob, jak rozdělit jeden pevný disk na jednu nebo více částí nebo „částí“ nazývaných oddíly. Oddíl je část na jednotce, která je považována za nezávislý disk a která obsahuje jeden typ systému souborů, zatímco tabulka oddílů je index, který dává tyto fyzické části pevného disku do souvislosti s identifikací oddílu.

V Linuxu je tradičním nástrojem pro správu oddílů MBR (až ~2009) v systémech kompatibilních s IBM PC příkaz fdisk. Pro oddíly GPT (~2010 a novější) použijeme gdisk. Každý z těchto nástrojů lze vyvolat zadáním jeho názvu následovaného názvem zařízení (např. /dev/sdb).

Správa oddílů MBR pomocí fdisk

Nejprve pokryjeme fdisk.

fdisk /dev/sdb

Zobrazí se výzva k provedení další operace. Pokud si nejste jisti, můžete stisknutím klávesy „m“ zobrazit obsah nápovědy.

Na obrázku výše jsou zvýrazněny nejčastěji používané možnosti. Kdykoli můžete stisknout „p“ pro zobrazení aktuální tabulky oddílů.

Sloupec Id zobrazuje typ oddílu (nebo id oddílu), který byl fdisk oddílu přiřazen. Typ oddílu slouží jako indikátor souborového systému, oddíl obsahuje nebo, jednoduše řečeno, způsob, jakým budou data v daném oddílu přistupovat.

Vezměte prosím na vědomí, že komplexní studie každého typu oddílu je mimo rozsah tohoto kurzu – protože tato série je zaměřena na zkoušku LFCS, která je založena na výkonu.

Použití příkazu fdisk

Některé z možností, které fdisk používá, jsou následující:

• Všechny typy diskových oddílů, které lze spravovat pomocí fdisk, můžete zobrazit stisknutím možnosti „l“ (malé l).
• Stisknutím „d“ odstraníte existující oddíl. Pokud je na disku nalezeno více než jeden oddíl, budete dotázáni, který z nich má být odstraněn.
• Zadejte odpovídající číslo a poté stiskněte „w“ (zapište úpravy do tabulky oddílů), abyste změny použili.

V následujícím příkladu odstraníme /dev/sdb2 a poté vytiskneme (p) tabulku oddílů, abychom ověřili změny.

Stisknutím ‚n‘ vytvořte nový oddíl a poté stisknutím tlačítka p‘ označte, že se bude jednat o primární oddíl. Nakonec můžete přijmout všechny výchozí hodnoty (v takovém případě diskový oddíl zabere veškerý dostupný prostor) nebo určit velikost následovně.

Pokud Id oddílu, který fdisk zvolil, není pro naše nastavení to pravé, můžeme ho změnit stisknutím tlačítka „t“.

Až budete s nastavením oddílů hotovi, stiskněte ‚w‘ pro uložení změn na disk.

Správa oddílů GPT pomocí gdisk

V následujícím příkladu použijeme /dev/sdb.

gdisk /dev/sdb

Musíme poznamenat, že gdisk lze použít k vytvoření oddílů MBR nebo GPT.

Výhodou použití GPT rozdělení na oddíly je, že na stejném disku můžeme vytvořit až 128 oddílů, jejichž velikost může být až petabajtů, přičemž maximální velikost pro MBR oddílů je 2 TB.

Všimněte si, že většina možností v fdisk je stejná jako v gdisk. Z tohoto důvodu se o nich nebudeme podrobně zabývat, ale zde je snímek obrazovky procesu.

Formátování souborových systémů v Linuxu

Jakmile vytvoříme všechny potřebné oddíly, musíme vytvořit souborové systémy. Chcete-li zjistit seznam souborových systémů podporovaných ve vašem systému, spusťte následující příkaz ls.

ls /sbin/mk*

Typ souborového systému, který byste si měli vybrat, závisí na vašich požadavcích. Měli byste zvážit klady a zápory každého souborového systému a jeho vlastní sady funkcí. Dva důležité atributy, které je třeba v souborovém systému hledat, jsou.

• Podpora žurnálování, která umožňuje rychlejší obnovu dat v případě havárie systému.
• Podpora Security Enhanced Linux (SELinux), jak uvádí wiki projektu, je „vylepšením zabezpečení Linuxu, které uživatelům a správcům umožňuje větší kontrolu nad řízením přístupu“.

V našem dalším příkladu vytvoříme souborový systém ext4 (podporuje žurnálování i SELinux) s označením Tecmint na /dev/sdb1 pomocí mkfs, jehož základní syntaxe je.

mkfs -t [filesystem] -L [label] device
or
mkfs.[filesystem] -L [label] device

Vytváření a používání odkládacích oddílů

Odkládací oddíly jsou nezbytné, pokud potřebujeme, aby měl náš linuxový systém přístup k virtuální paměti, což je část pevného disku určená k použití jako paměť, když se používá celá hlavní systémová paměť (RAM).

Z tohoto důvodu nemusí být odkládací oddíl potřeba na systémech s dostatkem RAM, aby byly splněny všechny jeho požadavky; i v tomto případě je však na správci systému, aby rozhodl, zda použít odkládací oddíl nebo ne.

Jednoduché pravidlo pro rozhodování o velikosti odkládacího oddílu je následující.

Swap by se měl obvykle rovnat 2x fyzické paměti RAM pro až 2 GB fyzické RAM a poté další 1x fyzické RAM pro jakékoli množství nad 2 GB, ale nikdy méně než 32 MB.

Takže když:

M=množství paměti RAM v GB a S=množství swapu v GB, pak

If M < 2
	S = M *2
Else
	S = M + 2

Pamatujte, že toto je pouze vzorec a že pouze vy jako správce systému máte konečné slovo, pokud jde o použití a velikost odkládacího oddílu.

Chcete-li nakonfigurovat odkládací oddíl, vytvořte běžný oddíl, jak bylo ukázáno výše, s požadovanou velikostí. Dále musíme do souboru /etc/fstab přidat následující položku (X může být buď b nebo c).

/dev/sdX1 swap swap sw 0 0

Nakonec zformátujme a povolme swapovací oddíl.

mkswap /dev/sdX1
swapon -v /dev/sdX1

Chcete-li zobrazit snímek odkládacího oddílu (oddílů).

cat /proc/swaps

Chcete-li zakázat odkládací oddíl.

swapoff /dev/sdX1

V dalším příkladu použijeme /dev/sdc1 (=512 MB, pro systém s 256 MB RAM) k nastavení oddílu s fdisk, který použijeme jako odkládací, následující kroky popsané výše. Všimněte si, že v tomto případě určíme pevnou velikost.

Závěr

Vytváření oddílů (včetně swapu) a formátování souborových systémů jsou zásadní na vaší cestě k systémové správě. Doufám, že tipy uvedené v tomto článku vám pomohou dosáhnout vašich cílů. Neváhejte přidávat své vlastní tipy a nápady v sekci komentářů níže, ve prospěch komunity.

eKniha LFCS je nyní k dispozici k zakoupení. Objednejte si svou kopii ještě dnes a začněte svou cestu stát se certifikovaným správcem systému Linux!

V neposlední řadě zvažte nákup voucheru na zkoušku pomocí následujících odkazů, abyste nám vydělali malou provizi, která nám pomůže tuto knihu aktualizovat.